Knižní bilance 2016

Rok 2016 je téměř u konce, takže je potřeba provést sumarizaci toho, co se mi podařilo přečíst, co jsem začal číst a nedočetl. Nebo naopak co mi knižní tituly daly nového a k čemu jsem se dostal. Pojďme tedy na to.

Z kraje roku jsem se vrhl na svého oblíbence Juraje Červenáka a doháněl resty. Zlato Arkony, díl první a druhý byly jasnou volbou. Autor mě opět nezklamal, spíš přesvědčil, že je prostě boží.

S další knihou jsem zabrousil do českých luhů a hájů. Byl to další díl z urban fantasy/sci-fi/thriller (prostě mix žánrů) série Kladivo na čaroděje, tentokrát s podtitulem Kladivo na démony. Tento díl opět napsal otec celé série Jiří Pavlovský a jak jinak bylo to prostě jízda.

Mrtvý na pekelné vrchu je prvním dílem ze série Kapitán Stein a notář Barbarič, opět od mého oblíbence Červenáka. Z této knihy jsem měl obavu z historického zasazení, jelikož doba v níž se děj odehrává mi není blízká. Ale nemůžu říct ani půl slova, příběh mě vtáhl, postavy jsou sympatické a prostě je to Červenák.

Kolem Velikonoc jsem se vrátil do puberty, jelikož v té době jsem měl rád dobrodružné romány ala Indiana Jones. Tentokrát jsem začal číst Jantarovou komnatu od Stevea Berryho. Román mě pohltil, jelikož legenda o ní byla opravdu zajímavě podaná a prolnutá s příběhem a současně to byla taková oddechovka.

V tomto roce jsem dokončil sérii Grimnoirské kroniky od Larryho Correii. Finále příběhu, který se odehrává v alternativní historii, ve 30. letech minulého století, mě moc neuspokojil. Correia je mistrem “brakové” literatury plné akce, proto víc než oddechovku neočekávejte.

Dívka ve vlaku je knihou roku 2015, jelikož jsem chtěl zjistit, co je na ní tak úžasného, rozhodl jsem se si ji přečíst. Příběh nebyl zas tak špatný co se děje týče, pro ženy je snad dokonalý, ale uznejte, chce číst chlap kecy nějaký ožralý paní? V návaznosti na knihu jsem byl i na filmu, který mi překvapivě dal to, co jsem očekával. Na názor se můžete podívat tady.

Jelikož jsem měl období dobrodružných románů padla volba na Případ Pegasus. Kniha je po dějové lince srovnávaná s Šifrou mistra Leonarda. Lang Reilly je sympatickým hrdinou se spoustou kontaktů po celém světě. Příběh má zajímavou zápletku, ale však se mi nezdál nijak propracovaný. Nemůžu však říct, že by mě nudil, jednoduše se jedná o další oddechovou četbu.

Nejsem žádný fanoušek zaklínače, povídky mě nezaujali, ba ani počítačové hry. Jelikož jsem chtěl nějakou fantasy, tak jsem vyzkoušel Bouřkovou sezóna. Nebylo to špatné, ale pro mě taky žádná pecka. Kniha na mě působila, že autor napsal povídky a pak se je snažil propojit uceleným příběhem, nebyla to nuda, ale nebylo to ani košer.

Jeffersonovou šifrou od Stevea Berryho jsem se vrhl opět na dobrodružné romány říznuté pořádnou dávkou dávno ztracených tajemství a neuvěřitelné akce. Sedmý příběh vyprávějící o eskapádách Cottona Maloneho byl pro mě zklamáním, jelikož neobsahoval natolik zajímavé téma, aby mě pohltilo a děj byl víc než podprůměrný.

Náladu mi spravila Drobná laskavost, ze série o Harrym Dresdenovi, mimo jiné jedna z mých oblíbených knižních sérií. Tento chicagský čaroděj mi dokáže vždycky pozvednou náladu a hodit mě do pohody.

Četbu jsem si zpestřil komiksy, nejprve Zápisníkem smrti, jenž mě zaujal a posléze prvním dílem hororové série Zámek a klíč. Dějově mi přišli oba komiksy zajímavé, ale chybělo mi takovéto propracování, jenž naleznete jen v knihách.

Na sklonku podzimu se mi do rukou dostalo Odinovo dítě, opěvovaná severská fantasy. Jelikož jsem na ni slyšel samou chválu, s chutí jsem se do ní pustil. Pro mě to však nebylo to pravé ořechové. Příběh jsem se prokousával velmi pomalým tempem, kdy jsem to cca v polovině vzdal, jelikož mě děj ničím nezaujal.

Přízraky na Děvíně byly jistotou od Juraje Červenáka. Další příběh Černého Rogana byl svěžím zpestřením po nezáživném Odinově dítěti. Ostatně recenzi si můžete přečíst zde.

Jelikož jsem si řekl, že fantasy bylo dost, tak jsem se vrhl na thriller Když padne noc. Knihou jsem delší dobu probojovával, ale to hlavně díky velkému pracovnímu vytížení, kdy jsem neměl moc času na čtení. Po dvou měsících jsem se dobral finále. Kniha je výborná, příběh je chytlavý, poutavý a napínavý do poslední chvíle.

Kolem Vánoc jsem se vrátil k sérii Kapitán Stein a notář Barbarič a začal jsem číst Krev prvorozených. Knihu ještě dočtenou nemám, ale je to láska na první pohled, Červenák forever.

Přejděme od knižních titulů k těm mluveným. Díky spolupráci s Audiotékou jsem objevil kouzlo audioknih. Počáteční nedůvěra mě postupně obrací v milovníka tohoto žánru. Ostatně moje názory na detektivku Volání Kukačky a Marťan najdete na tomto blogu.

Napsat komentář

35 + = 37